Titulek a menu

JUDr. Ladislav Navrátil


  • Narozen:   27.6.1892, Nákle
    Zemřel:   14.12.1980, Jindřichův Hradec

    Moravský spisovatel, regionalista, redaktor, národohospodářský odborník


    Autor knihy Suchdol a kraj poznamenaný dávnověkem, vydanou v roce 1964.

    Z ní čerpalo a čerpá mnoho autorů, kteří se zabývají historií Suchdola.
    I tento web využívá, jako zdroj, tuto knihu.


    NA KOHO BYCHOM NEMĚLI ZAPOMÍNAT

    Na Suchdole žilo mnoho význačných lidí. Ale dnes jedna moje osobní vzpomínka.
    JUDr. LADISLAV NAVRÁTIL, kdo si toto jméno spojí s malou útlou knížečkou o historii Suchdola, ví, o kom bude řeč.

    Vynikající moravský spisovatel regionalista a národohospodář se narodil se 27. 6. 1892 v Nákle u Litovle.
    V Olomouci vystudoval gymnázium, dále pak studoval práva a státovědu na Karlově Univerzitě a na univerzitě ve Štýrském Hradci. V Praze byl promován doktorem práv. Stal se osobním tajemníkem bývalého ministra obchodu Dr. Ad. Stránského.
    V roce 1919 byl jmenován tiskovým referentem ministerstva obchodu a stal se tu vrchním odborovým radou.
    Od roku 1920 byl vedoucím redaktorem národohospodářské části Národní politiky. Jeho články byly věcné, založené na faktech, vynikaly slohem a logickými závěry.
    Napsal také několik odborných a populárních publikací (Od výrobce ke spotřebiteli, Jak se tvoří ceny?, Železnice a automobil aj.).
    Svou beletrii zaměřil na Hanou a Hanáky (Z hanáckých novin a gruntů, 1923, Hanáci jací jsou a byli, 1931, aj.)
    Roku 1934 založil Hanácký národohospodářský sbor, za což ho v Praze nazývali hanáckým konsulem. Během války uveřejňoval črty z hanáckého prostředí pod pseudonymem Láďa Náklov (podle rodné obce, z níž pocházel i student Jan Opletal).
    Přispíval do Lidových novin, časopisu Pozor, Selských listů a deníku Lidové demokracie.
    Byl nositelem vyznamenání za zásluhy o rozvoj československo-francouzských vztahů.
    Před okupací opustil státní službu i redakci a stal se vrchním ředitelem akciové společnosti Fischmannových skláren. Před odchodem do důchodu pomáhal budovat náš polygrafický průmysl a sepsal i Dějiny knihařských závodů.

    Později se věnoval historii Suchdola, pro niž ho získal archeolog Jaroslav Böhm, který se věnoval historii celé oblasti a doktoru Navrátilovi vše popisoval.
    Nebýt jeho předčasné smrti, asi by tuto knihu napsal sám Böhm. A tak všechny tyto vzpomínky a objevy sepsal právě Ladislav Navrátil za přispění dalších pamětníků a mnoha dalších pramenů.
    V důchodu i nadále psal články, ale i povídky, romány a divadelní hry. Zemřel na štědrý den roku 1980.

    Na jeden život docela dost, že?
    A proč zrovna píši o doktoru Navrátilovi?
    Za prvé - historii Suchdola myslím vylíčil dokonale a čerpám z ní dodnes. Vydaná byla v roce 1964 nákladem Osvětové besedy v Suchdole.
    A za druhé – byl to soused. Bydlel naproti našemu domu v břečťanem obrostlém a poněkud chmurném domě. Moji rodiče si od něj půjčovali knihy. Byla jsem v jeho úžasné pracovně, plné zajímavých knih, častým hostem. Otec mi vždycky kladl na srdce, abych byla u něj hodná, že pan doktor je velmi vážená osoba. Nechával mne ve starých knihách listovat a laskavým hlasem mi spoustu věcí vysvětloval a popisoval. Škoda, že si můj mozek neuchoval nic z toho, o čem jsme si povídali.

    Při této vzpomínce mě napadla docela zajímavá otázka. Kam se vlastně poděl jeho úžasný archiv a jeho knihy? Neměl děti, jeho žena už v té době myslím nežila. Věděl by někdo?

    Našla jsem zmínku, že „fragment písemné pozůstalosti Ladislava Navrátila získal literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze v roce 1980. Obsahuje především rukopisy vlastní (díla věnovaná Hané, román z první světové války, divadelní hry, prózy a články, převážně zaměřené historicky, věnované osobnostem politického, vědeckého i uměleckého života).
    Fond je uložen ve 2 archivních kartónech, zpracován pod přírůstkovým číslem 94/80 a zahrnuje hlavně 60. – 70. léta 20.stol“.

    Marcela Vaňhová (roz. Behenská), březen 2020
    Zdroj: Badatelna.eu
    Převzato z
      


  • Licence Creative Commons