Titulek a menu

VLADISLAV SOUKUP


Narozen: 16.10.1904
Zemřel: 20.3.1991

učitel

Na svého otce vzpomíná Vladimír Soukup.

Učitel

Otec začínal svoji učitelskou dráhu v českém pohraničí. Před 2.světovou válkou se přestěhovali s matkou do Suchdola u Prahy, později pak do Sedlce.
Působil od r.1939 v suchdolské škole napřed v obecné, později na měšťanské, která sídlila v budově dnešního místního úřadu nad poštovním úřadem.


(foto poskytl V.Soukup)
Učitelský sbor v roce 1940
V.S. stojící druhý zprava

Získal aprobaci pro 2.stupeň pro estetickou výchovu, obor výtvarná výchova a hudební výchova, později též matematiku.
Dálkově studoval na pedagogické fakultě Karlovy university v Praze u prof.Cyrila Boudy a H.Salcmana.
Absolvoval tříleté studium pro pracující na Umělecko – průmyslové škole v Praze u prof.Viktorina.

Od r.1955 vyučoval na základní škole v Praze 1, Josefské ul., později na gymnasiu na Strossmayerovu náměstí v Praze 7.


Hudba

Jako ušlechtilý a krásu milující člověk pěstoval též hudbu. Studoval harmonii a kontrapunktu u nár.umělce J.B.Foerstra, kde se věnoval jak skladbě, tak i vokální sborové.

Ve svém volnu doma sám muzicíroval, někdy spolu s budoucím hudebním skladatelem Václavem Hálkem.
Uměl hrát na piano,varhany, harmonium i housle.

Nesmím zapomenout ani na jeho hudební aktivitu, t.j. byl dlouholetým členem Pěveckého sdružení pražských učitelů a s tímto velikým kolektivem procestoval při četných zahraničních zájezdech celou Evropu od polárního kruhu po Středozemní moře.
Jeho sytý bas vévodil celému sboru.


(foto poskytl V.Soukup)
Sbor ve Smetanově síni.
V.S. označen šipkou.

V kapli Nejsvětější trojice v Sedlci, kam často docházel, utvořil kolektiv 9 lidí, se kterými nastudoval Rybovu vánoční mši a tuto na Vánoční svátky zde presentoval.


(foto poskytl V.Soukup)
Před kaplí Nejsvětější trojice v Sedlci v roce 1951.
V.S. vpředu první zleva


Malování

Pokud jde o jeho techniku malby, šlo napřed o olejomalbu, později měl zálibu v tužce, pastelu a v neposlední řadě akvarelu.
Šlo o novátorskou techniku odlišnou od obvyklé, t.j. práce na stále mokrém papíru na velké ploše. Výsledkem pak byla měkkost barev i celková měkkost obrazu.
Většinou si vybíral náměty v přírodě a to tak, že nikdy neskicoval , aby obraz dotvářel později doma, ale vše zpracovával ihned na místě.
Jeho výtvarný rukopis lze považovat za zcela realistický, bez jakéhokoliv zjednodušení nebo překomponování. Je to jakýsi sklon k jakémusi novodobému impresionismu.

Doma se setkával a o výtvarném umění často hovořil se svým kolegou R.Papežem.


(foto poskytl V.Soukup)
barabizna u Fiedlerů,olej,1957

(foto poskytl V.Soukup)
kaple sv.Václava,tužka,1959

(foto poskytl V.Soukup)
staré Vršovice, akvarel,1957

(foto poskytl V.Soukup)
Adršpach,akvarel,1986
.

(foto poskytl V.Soukup)
kaplička v Sedlci,tužka,1952
.

(foto poskytl V.Soukup)
z Vrtbovské zahrady
kolorovaná perokresba,1975


Zaujat krásou oken Svatovítského chrámu sepsal studii, věnující se hodnocení jejich estetického účinku nejen po stránce obsahové, ale i po stránce technické. Vše konzultoval s umělci M.Švabinským, K,Svolinským, C.Boudou, ale i se sklenáři těchto oken.
Bohužel tato studie se nedočkala vydání, přestože byla kladně hodnocena některými odborníky. Pochvalně se o ní vyjádřil i kardinál Tomášek.



Mohl bych se zmínit i o mnohostranných zájmech tatínka na př. o jeho článcích, usilujících o ochranu přírody, památek a pod.
I jeho tvrdým odporem proti stavbě přehrady na řece Vydře na Šumavě, se nakonec tato věc neuskutečnila, a krása zdejší údolí zůstala zachována nám i budoucím.

Pro své politické smýšlení a svojí účastí, jako věřící, návštěvami církevních zařízení byl tehdejším režimem persekuován a nikdy nebyl přes svou dlouholetou pedagogickou praxi a zkušenost ustanoven vedením školy nebo dokonce se stát i školním inspektorem.

Byl skromným a poctivým českým kantorem s láskou ke svému zvolenému životnímu poslání.

Vladimír Soukup, 2/ 2015 (syn V.S.)


Fotogalerie: Vladislav Soukup


Článek v Suchdolských listech 3/ 2015, str.24,25

Zpracoval: J.J. (2/ 2015)

  • Licence Creative Commons